Prelog
Píše se rok 99 a blíží se maturita. Mám za sebou kampaň pro mobilního operátora a přemýšlím co dál. Do cesty mi přijde nabídka zahraniční cesty od agentury, tak přijímačky na ekonomku házím za hlavu a vyrážím vstříc novým obzorům. Tím začala moje cesta za architekturou.
Japonsko
Pracovně se mi daří a tak cestuji dál a poznávám nová místa: Miláno, Paříž, New York, Taipei, Soul, Hong Kong, Osaka a Tokyo atd. Poslední jmenované přichází v dobu, kdy mě dohání má hyperaktivní povaha a našeptává mi, že stagnuju.
Strojově uhlazená poslušnost místních mi neimponuje, ale čtvrtě, kde se odehrává život mladých, naopak vyzařuje svěží energii. Stylové kavárny, bary, obchody a knihkupectví ve mně vzbuzují zájem o materiály, tvary, kompozice. Ve volných chvílích si u kávy skicuji a pročítám knihy. Nelze si nevšimnout, že jsou místní budovy/parcely na naše poměry malé.
Navzdory tomu se Japonci s tímto limitem umí velice dobře vypořádat a efektivně využít každý centimetr díky výjimečným prostorovým konceptům. Mix takových poznatků z Asie spolu s poznatky z Evropských měst a Ameriky tvoří mé inspirace při tvorbě.
Studium a praxe
Po návratu do ČR můj zájem neopadá a tak následně úspěšně skládám Přijímačky na ČVUT. Dostávám se do ateliéru Jan Štempela, který je známý svými efektivně funkčními dispozicemi budov, kde se využívá každý centimetr. Teorii současně při škole ověřuji v praxi v architektonických ateliérech, kde zužitkovávám i ekonomické znalosti ze střední školy.
Založení ateliéru Urbanist
Nedočkavost a nadšení mě žene vpřed. Po praxi ve dvou českých a slovenském ateliéru padne rozhodnutí k otevření vlastní praxe v Praze. Při projektování navazuji na zaměření inženýrského studia na ekologickou a experimentální architekturu.